@tymotytymoty 🇪🇺 tak já jsem zamlada, když jsem se o muzikantství více snažil, více zabýval tím, co hrají jednotlivé nástroje - v dětství jsem dokonce byl indoktrinován notami a klavírem :-) - zajímaly mě tóny, zvuky, hluky, akordy.
Pak přišla fáze ovlivnění elektronickou hudbou a technem, tehdy pod buzzwordem "taneční hudba"... ale fakticky šlo o docenění role repetitivnosti a rytmu zejména v té nevědomé složce působení hudby.
Jedna věc je hudba sama o sobě, jako nějaký artefakt, který posloucháš s odstupem, jako recenzent, náročný posluchač, hudební kritik, teoretik, whatever. Tím se vlastně z dionýského živlu snažíš tak trochu udělat apolónský. Snaha zapsat hudbu do not nebo nahrát na gramodesku... udělat z ní konzervu, do zásoby, odložit spotřebu na časy nedostatku ... :-) V ekonomii je definicí úspor "odložená spotřeba". Lze ale "odložit spotřebu" u hudby? :-)
Úplně jiná věc je, co to dělá s lidmi, s tlupou posluchačů, tady a teď. Koncert, party. Sdílený prožitek. Možná zde bychom mohli najít nějakou společnou řeč v našich vzájemných nepochopeních, protože moje potřeba individuality nezachází tak daleko, že bych si dokázal představit, že si hudbu nějak zvlášť užiju o samotě, ze záznamu, z médií. Hudba je o nějakém společenství těch, kdo ji prožívají. Vše ostatní je nostalgická vzpomínka nebo kuchařský recept.
#tg804766137 Hudba.