Abych dobře rozuměl tomu, co míním, když něco říkám, správně
je rámec trvanlivého jakostního dorozumívání dvou lidí. To
provozuju s L., s M., s V. a s W. Vedle toho máme v lidské
společnosti asi od prehistorie různá jiná použití slov jako
třeba teď žhavě v umělých inteligencích a velkých jazykových
modelech. Z těchhle použití dávám přednost knihám. Je ovšem
třeba se při tom vyhnout dvojímu. Za prvé, nemám se ponořit
do knižní soustavy a zapomenout na L., M., V. a W. Za druhé,
nemám myslet a mluvit jako kniha. V tomto smyslu: kniha
umožňuje -- a má to dělat --- vyprávět vlastní příběh,
zavést vlastní pojmosloví, zavést vlastní pojmy, představit
vlastní hrdiny. To, v rámci trvanlivého jakostního
dorozumívání, je do jisté míry také možné. Můžeme si
vytvářet vlastní duolekt. A mohlo by při tom pomáhat držet
se nějaké knihy. Mohlo by při tom pomáhat číst knihu
společně a probírat ji. To se ostatně ve školách nebo
kroužcích někdy dělá. Ale s L., M., V. a W. se mi to nedaří,
i když třeba s M. jsme oba přečetli Snyderovou Svobodu a
máme tam leccos k probírání. Obdobně s B. Ale prostě to
naráží na to, že dotace dvou hodinových rozhovorů týdně,
vzhledem k tomu, o čem všem chceme a potřebujeme mluvit, na
to nestačí.

---
#tg301655603 Ekonomika. Je v ekonomika.txt .