Jsou písničky, které se obvykle líbí. Mají něco. Nevím co. Něco. Jedna z nich je Knocking on Heaven's Door. A je jedno, která verze. Já mám rád tu od Petra Kalandry.
Snažím se tu skladbu vymyslet na svou #openback pětku, ale furt to není ono. A včera na mě vykouklo video od BanjoSkills a hle, je to tady! Přišlo mi to tak jednoduché a esenciální, už to skoro umím. A čím víc to hraju, tím mi to přijde jednodušší a míň zajímavé. Máte to také tak? S čímkoli? Že když se to něco naučíte, místo abyste si připadali jako king, říkáte si spíš: A to je všechno?
