Co vlastně znamená zemřít? Celou věčnost se mi tyto blouznivé myšlenky honily v mém temném pokoji hlavou. Představoval jsem si, jak právě v tuto chvíli jistě někde někdo umírá. To není žádné podobenství, vtip ani domněnka, ale pravda. Stoprocentní skutečnost. Teď žijeme, ale bez ohledu na to dříve nebo později všichni zemřeme, takže by se vlastně dalo říct, že být naživu znamená čekat na smrt, ne? Proč tedy vůbec za těchto okolností lidé žijí? A kdo jsem vlastně já, který stále žije? Úplně jsem se v tom utápěl, ničemu jsem už nerozumněl, mnohokrát jsem usnul, těžce oddechoval a zase se budil. Pak jsem na to přišel. Napadlo mě, že umírání je stejné jako spánek. Je v tom jediný rozdíl, to, že člověk spal, se pozná, až druhý den ráno, když se probudí. A pokud ráno nepřijde, člověk zůstane spát navždy. Není právě tohle smrt? Pokud ano, pak by to znamenalo, že si zemřelý není vědom toho, že umřel. Svou smrt nikdy neuvidí. Takže ve skutečnosti nikdo neumírá? Nad tímhle zjištěním jsem kroutil hlavou.

—

Mieko Kawakami – Nebe
Přeložila Klára Macúchová