Zamlada byla moje největší starost, že když náhodou něco zajímavého vymyslím, nepodaří se mi k tomu připoutat pozornost.
Dnes se víc bojím toho, že pozornost sice úspěšně připoutám, ale že ji připoutám ke skutečnosti, že jsem vlastně za celý život nevymyslel nic, co by stálo za řeč. Tak samozřejmě: někdo třeba uznává i průkopnictví slepých uliček, ale mě přestává uspokojovat...