Je trochu komické, že tuhle sociální síť používám hlavně k metadebatě o sociálních sítích... ale to téma, jestli je nás tady dost, jestli nás tu chceme víc, apod. se stále vrací.
Udržovat tohle místo uklizené a mazat účty propagandistických botnetů mi stojí spoustu úsilí a tak snad na oplátku mám právo sdílet svoje představy (aniž bych si je snažil nějak vynutit).
Nebudu se tajit tím, že alespoň některé přátele z reálného světa, kvůli kterým jsem nucen používat jiné komunikační kanály (Whatsapp, diskuzní fóra...) bych rád viděl ve Fediverse prostě i proto, abych neměl nutkání věci sdílet více cestami. Brání se poměrně udatně a já nejsem dostatečný introvert na to, abych se od nich kvůli tomu odřízl úplně.
Obloukem se dostáváme k otázce vkládání obsahu a iterací. První, poněkud naivní představa byla, že lidé budou tam, kde najdou "obsah", takže zde byla tendence agregovat RSS feedy nebo jinak vytvářet zdání přítomnosti oblíbených médií ve Fediverse. Skutečně to nabízí zajímavý pohled na obsah, očištěný od reklamních sdělení (až do chvíle, než článek rozkliknete, samozřejmě).
Všichni ale víme, že na sociálních sítích nejsme jen kvůli agregaci médií. Jsme tu kvůli interakcím, kvůli podávání zpětné vazby i kvůli přijímání zpětné vazby. A tím se dostáváme k opomíjenému smyslu nenáviděného "algoritmu" komerčních sociálních sítí, ze kterých jsme utekli: algoritmus nesloužil jen k našemu ovlivňování, ale i k naší motivaci. Vždy zaručil nějakou minimální interakci - pokud obsah byl alespoň okrajově smysluplný, vždy ho někdo viděl (i když ne všichni).
Tohle vedlo k neblaze proslulé "maximalizaci engagementu". Opakem je ale obsah, který zapadne, protože si ho prostě nikdo nevšimne.
Velkým paradoxem je, že i když reálně je českých uživatelů Bluesky méně, než českých uživatelů Fediverse, tak uživatelé vkládající obsah na Bluesky získají více interakci (favů), než tady a získají iluzi většího dosahu. To je na oplátku více motivuje vkládat obsah tam (levný dopamin).